HVAR '17


MORE, KAFE, KINOFILM A DRUHE DOMA.
/
SEA, COFFEE, ANALOG PHOTOGRAPHY AND MY SECOND HOME.






*
*
*

TRAJEKT, DRVENIK, 7:00
Tradicni kafe. Prave me prostupuje naproste blaho, jsem doma.
Mam to i na jinych mistech u more, ale cesta na Hvar je zkratka velmi specialni zalezitost srdce.
S Tomem jsme takhle byli naposledy pred sesti lety.
"Pojedeme uz tady tim?" ptam se asi po trech hodinach, kdy se mlcky kochame prijezdy a odjezdy trajektu. To je nase. I po dvaceti letech, co na Hvar jezdime.

Ticho.

"Az tim dalsim."
/
FERRY, DRVENIK, 7am
Our traditional coffee. I've just been permeated with the sheer of bliss, I am home.
I have this feeling also with other places at the sea, but the journey to Hvar is simply very special matter of my heart.
It's been six years since I last travelled with Tom like this.
'Are we going to take this ferry?' I ask after about three hours of permanent silent watching of ferry's arrivals and departures. It is our favourite thing.
Even after twenty years we keep coming back to Hvar.

Silence.

"Not yet. We take the next one."




*
*
*


SUCURAJ, HVAR





Za ty roky jsme si osvojili i neco z mistniho koloritu. Zejmena k nekterym zvyklostem se hrde hlasime i u nas na Rusave.
/
We have adopted some of local habits over the years. Particularly this one we practise a lot back home.




Jeste nevime, kam nas to zavede. Poprve jsme se rozhodli zustat v Sucuraji, coz bylo vzdy spis jen misto vylodeni a nalodeni.
Mame uz takovou tradici, ze se nechame vest. Tak na pul je nam jedno, kam to povede, tak na pul tusime, ze to stejne jako vzdy nebude mit chybu.
Tom se nakonec ztraci mezi domecky a po pul hodine prichazi s tim, ze bydlime. Tak jo.
/
We don't know yet what the plan is. We've decided to stay in Sucuraj for the first time. Usually we would be just passing through. But not this time.
We have this family tradition while travelling, we just let things sort of happen. Half we do not care where it's going to take us and half we sense we are going to end up at the right place as always.
Finally, Tom is getting lost between houses and after half hour comes back saying we have a home.



Vita nas srdecny Tony s rodinou, vytecny obed i jedinecny vyhled z terasy, ktery pozdeji ocenujeme hlavne z mekke houpacky.









Po obede Tony vytahuje kytaru a svym zpevem o sobe dava vedet i vzdalenejsim sousedum.
Tony je valecny veteran, vasnivy rybar a vsestranny kutil. "To jsem postavil svyma rukama, tu lod pod terasou!"



Ze strechy domu, mista zcela jiste vybudovaneho za ucelem vychutnavani ranni kavy, jde videt more z obou stran ostrova!











*
*
*





*
*
*







Tohle je Pani Babicka, Tonyho maminka. Zije v domecku sama cely rok, i pres zimu.
Tezko byste ji hadali 84 let. Kazdy den se chodi koupat se svou psi kamoskou Lily. "More je zdravi!" vyslovuje mantru.
Dum je diky ni plny zivota a my jsme vdecni za tu pohodu.






*
*
*


















*
*
*








*
*
*











*
*
*

V pulce tydne prichazi Pani Babicka s tim, ze nam udela ryby.
Moc ji do toho nemuzeme mluvit, ale co vam budu povidat. Jsou bozske.





"Ryba plive ve vode, v oleji a nakonec ve vine," pravila hostitelka.



*
*
*




(photo credit Tomas Krejci)




(photo credit Tomas Krejci)