Summer '14

The Cathedral of Santa Maria of Palma / La Seu Cathedral


23. narozeniny

To se tak bezcilne bloumam ulicemi Palmy, kdyz narazim na britsky antikvariat. Vejdu dovnitr a odnekud na me spusti hlas, jehoz majitele se mi podari najit az po prekonani dumyslne vystaveneho bludiste z regalu plnych knih. Hlas patri staremu brylatemu panovi, trochu brucoun od pohledu, ktery na me hledi zpoza sveho stolu, obestaveneho knihami az po strop. Skoro az cekam, kdy na me vytahne kouzelnou hulku. Tvari se prisne, chvili mi vysvetluje, jake poklady regaly ukryvaji, kdyz se najednou rozhorcene rozkrikne na prave prichozi telefonujici navstevnici a pta se ji, jestli ji ten telefon uz nahodou neprirostl k uchu a zda je opravdu nutne, aby timto aktem eliminovala osobni kontakt s lidmi. Zni to dost vyhruzne, tak se radeji norim hloubeji do mistnosti a ztracim se v raji starych knih. Porad nosem natahuju tu jejich prachovou vuni. Nadchnou me temer sto let stare vytisky Daily Mirror a The Daily Telegraph. Hned zatouzim jeden vlastnit, ale vzhledem k jejich historicke hodnote je cena trochu mimo moznosti moji penezenky. Stary pan Brucoun ma ale opravdu bohatou sbirku knih pokryvajici snad vsechny existujici obory. Musim se ale smat, kdyz sejdu do sklepeni a nad hlavou slysim opakujici se zvuk facebookoveho upozorneni. Prece jenom ho asi pouha komunikace se zakazniky neuspokojuje natolik, aby zustal jen u ni. Kdyz listuju asi tricatou knihou, vsimnu si hory vinylovych desek, capam vedle ni na zem a ke sve nejvetsi radosti nalezam mou srdecni Carole King. Nemam sanci krotit sve nadseni, a tak se tetelim jako male decko i s hlouckem prihlizejicich. Chci to jit hned zaplatit, ale pan majitel, zrejme po vydatnem obede, bezproblemu vytuhnul a nerusene si pochrupuje. Chvili nejiste preslapuju, nacez do nej jemne dloubnu. Rychle si ukazovackem vraci spadnute bryle na puvodni misto a jakoby nic se pta, co jsem teda nasla. Na muj ulovek reaguje nezaujatym zabrucenim. Loucim se s tim, ze prijdu zase a trochu nesmeleji dodavam, ze tentokrat i s fotakem, na coz pobourene reaguje, ze to je stejne jedine, co tam vsichni chodi delat. Proste takove mallorske Black Books, usmivam se v duchu.

Muro jsem si opravdove zamilovala. Je to krasne male mestecko, kde jsem dva mesice zila, a ktere me nadchlo pro svou eleganci v jednoduchosti a hlavne nedotknutelnost jinak vsudypritomnym turismem. Je tady citelna opravdova Mallorca. Potkavala jsem jen mistni lidi a uzivala si, jak se se vsemi zdravim, ackoli je vubec neznam. Na namesti jsem s nadsenim pozorovala, jak si dedove, sedici v kruhu na zidlich, povidaji a hraji u toho karty. Nebo jak tetky sedi pred domem a pletou. Taky tady vsichni poctive dodrzuji odpoledni siesty, coz je podle me (tedy krom faktu, ze si v tu dobu nemate kde dat kaficko) u nas nedoceneny akt podporujici stastny a mirumilovny zivot.

Tady jsem prokoupala vetsinu dni volna. Pres den je to sice preplacana plaz, ale kdyz hned po te, co prejdete mostek vedouci k plazi zahnete doleva a pokracujete priblizne deset minut veselou chuzi ve vlnach, dojdete k mistu, ktere se na prvni pohled nijak nelisi od okoli. Avsak druhy pohled odhali rozdil v mnozstvi (ne)nosenych svrsku (if you know what I mean). A protoze vam to misto dovoluje mit pro sebe k dispozici az osm metru na vsechny strany, vcelku rychle si ho oblibite.